Skip to content

Jarmila Ďuračková

(*1985) – taneční pedagožka, tanečnice

„Divadlo mě doslova uchvátilo, pořád mě k němu něco táhne a nedokážu se ho vzdát.“

Jak ses dostala k divadlu a proč se mu věnuješ?
K divadlu jsem se dostala přes tanec. Jako malá jsem měla takový sen (jakou spousta jiných malých holek), že jsem chtěla být baletkou a tančit v Národním divadle. Chodila jsem do kroužku a pilně trénovala, avšak k baletu to mělo daleko. Tančila jsem v amatérském souboru, který se věnoval současnému tanci, a skrze ten jsem poprvé přičichla k divadlu. Divadlo mě doslova uchvátilo a od té doby mě k němu pořád něco táhne a nedokáži se ho vzdát. Ať už jako divák, interpret či choreograf. Mám ráda všechny tyto role, i když možná některá je mi bližší…

Jaké divadlo máš ty osobně ráda?
Raději bych řekla, jaké divadlo nemám ráda.  Nemám ráda nudné, vulgární a bezmyšlenkovité divadlo. Nelíbí se mi, když se do představení zařazují prvky jen proto, aby tam byly a někoho ohromily, nebo jen proto, že to tak dělají ostatní.

Jaký je tvůj nesplněný sen, který bys ráda, aby se uskutečnil?
Těch je spousta. Ale prý se nemají říkat, jinak se nesplní.

Co by ti udělalo největší radost, kdybys to našla na ulici?
Spoustu šťastných a neuspěchaných lidí, čisté chodníky a o něco víc stromů a trávy.