Skip to content

Lea Surovcová

Herečka

„Oslovuje mě divadlo, které mě nenechá chladnou, nad kterým přemýšlím i po představení.”

Jak ses dostala k divadlu a proč se mu věnuješ?
K divadlu jsem se dostala pořádnou oklikou. Od tří let jsem totiž závodně lyžovala, hrála tenis a na jiné koníčky moc času neměla. Přesto jsem cítila, že mě umění přitahuje. První velký zlom nastal, když jsem navštívila ještě na gymnáziu ve Valašských kloboukách výtvarný plenér pod vedením Jiřího Ročáka a život nabral úplně jiný směr. Poté jsem začala  studovat výtvarný obor s českým jazykem na vysoké škole v Brně.
V posledním ročníku na vysoké škole nastal další velký zlom, uviděla jsem leták na konkurz do Divadelního studia „V“ v Brně, kde mě vzali, a tady se začala psát divadelní kapitola, která snad jen tak neskončí. Ve Véčku jsem si zahrála Popelku, Zlatovlásku, Kokotičku, Anku, ale také Annu Petrovnu v Platonovi, Alici v Příbězích obyčejného šílenství nebo Blanku ve Zkrocení zlé ženy. Nejvíc si vážím nastudování Ely ve hře Josefa Topola v Hodině lásky, se kterou jsme zvítězili na divadelní přehlídce v Třešti. Poslední dobou, ale stále víc koketuji s divadelním studiem Aldente, kde jsem si zamilovala Pelech, Píseň pro pannu a Octavii.
Práce mě zavála do Prahy, přesto když můžu, jedu do Brna a hraju. A doufám, že se zase bude něco zkoušet. Divadlo mě zkrátka voní…

Jaké divadlo máš ty osobně ráda?
Oslovuje mě divadlo, které mě nenechá chladnou, nad kterým přemýšlím i po představení. Pro příklad na brněnské scéně to byla Manon v podání Aldente, Probuzení Jara v Městském divadle, Gazdina roba v Národním divadle, Balada pro banditu na Provázku, pak jsou to inscenace Buranteatru a HaDivadla. Dopustit nedám na Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. A mám i nejoblíbenější herce – Alešek, Igor, Pjo, Zdeny, Doktor, Tom, Ráďa, Lůca, Hanička, Evča, Jani, Jitka, Váša, Verunka…