Skip to content

Veronika Pospíšilová

(*1989) – herečka

„To jsem ještě doufala, že by se dalo uměním i vydělávat…“

Jak ses dostala k divadlu a proč se mu věnuješ?
Již v malinké rozpustilé a energické holčice rozpoznala moje maminka exhibicionistické sklony a s vírou, že by se dále mohly rozvíjet v literárně-dramatickém kroužku, svěřila mne do rukou Jany Glozarové na ZUŠ Veveří, kde jsem strávila značnou část svého dětství. Později si mého, řekněme výrazného, projevu všiml Aleš Kučera a „zlanařil“ mne do svého souboru Genus, kde jsme si uměleckým obohacováním školní mládeže i něco přivydělávali. To jsem ještě doufala, že by se dalo uměním i vydělávat… Pak jsem ale prozřela a uvědomila si jiné hodnoty divadla a raději se dále divadelně vzdělávala ve Studiu Dům Evy Tálské, která mi mimo jiné umožnila hrát také hlavní roli v pohádce Zakletá Marie v divadle Polárka — krásné to časy! Moc ráda na Evu Tálskou vzpomínám a neméně ráda stále chodím na její inscenace. Také jsem spolupracovala s Turbovými Služebníky Lorda Alfreda. Ovšem poté, co mne oslovila Jitka Vrbková, jsem už věrna jen jí :-). Účinkování v Aldente mi dává velký prostor a možnosti realizace (například hlavní role v Pelechu), za což jsem velmi vděčná. Stála jsem u zrodu Aldente a je krásné pozorovat, jak se mění, vyspívá – máme stálou scénu, stálý soubor, hostující režiséry, čím dál propracovanější inscenace a čím dál lepší ohlasy. Motivující!

Jaké divadlo máš ty osobně ráda?
Jak už jsem naznačila, je mi velmi blízká poetika Evy Tálské (což je jistě umocněno mou osobní spoluprácí s ní). Eva Tálská je pro mě génius, má neuvěřitelné divadelní cítění a její pojetí divadla je zcela originální a ojedinělé. Surreálnost, snovost, poezie a světy za zrcadlem – to pro mne znamenají její inscenace. Bohužel dosud její tvorba není dostatečně doceněna.

Dále mne velmi oslovuje Divadlo U stolu a jeho Zapomenuté světlo, Příliš hlučná samota, Tragická historie o doktoru Faustovi a mnoho jiných. A neopomenu samozřejmě ani Husu na provázku, např. nezapomenutelného Hordubala, morávkovskou sérii Dostojevského nebo Baladu pro banditu. Velmi mě také zaujalo Mikuláškovo zpracování Evžena Oněgina.

Jaký je tvůj nesplněný sen, který bys ráda, aby se uskutečnil?
Mé sny se mění, ale v současné chvíli bych si přála, abych mohla do budoucna spolupracovat s rozhlasem (dramaturgicky, scénaristicky,…) a abych měla šťastnou a zdravou rodinu.

Co by ti udělalo největší radost, kdybys to našla na ulici?
…radost by mi třeba udělalo, kdybych pár bezdomovců, které znám, potkala na ulici po boku partnera, šťastné a spokojené.