Jsme divadlo, kde se potkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem a profesionální divadelníci bez handicapu. V tomto spojení (dialogu) vidíme šanci vytvářet profesionální inscenace se svébytnou divadelní poetikou.
Máme za to, že lidé s Downovým syndromem mají ojedinělé vidění světa a specifické performativní dovednosti.
Divadlo vzniklo v roce 2008, ale jako divadlo herců s DS se vyprofilovalo až v roce 2014.
Nemáme stálou scénu, v Brně hrajeme v Divadle Barka a Klubu Leitnerova. Jezdíme na festivaly. Vytváříme dílny k inscenacím pro školy, které studentům pomáhají uchopit jevištní tvar a sblížit se s lidmi s jinakostí.
Spolupracujeme na výzkumných projektech s Divadelní fakultou JAMU v Brně a svou tvorbu reflektujeme formou artistic research.
Usilujeme o vznik plně profesionální scény po stránce provozní i umělecké, inspirujeme se u podobných souborů v zahraničí.
Ač jsme na svém počátku nepracovali s herci s Downovým syndromem, jedno jsme měli společné:
- Chtěli jsme dělat divadlo jinak!
- Chtěli jsme hledat výhody v nevýhodách, příležitosti v handicapech!
- Byli jsme otevřeni výzvám a dobrodružstvím!
CHCI VĚDĚT, JAK ZAČALA SPOLUPRÁCE S HERCI S DS! (rok 2014 a dále)
CHCI VĚDĚT VÍC O POČÁTCÍCH (léta 2008 – 2014)
SPOLUPRÁCE S HERCI S DS
V roce 2013 se režisérce a zakladatelce Divadla Aldente Jitce Vrbkové narodila dcera s Downovým syndromem. Nebylo zřejmé, jak moc je náročná péče o takové dítě. Mnozí se obávali konce divadla. Netušili, že to je teprve začátek. Začátek dramaturgické linie actor-specific.
Princip actor-specific je naše vlastní pojmenování a vychází z principu site-specific. Site specific rezignuje na divadelní prostor a hledá si prostor nedivadelní, který sice nedisponuje některými možnosti, ale jiné zase nabízí – zejména vlastní specifickou atmosféru. Stejně tak actor-specific je divadlo, které vychází z netušených možností herců s jinakostí, chce se jimi inspirovat a ukázat divákům jejich vzrušující vidění světa.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA 
Půl roku na to vzniká první inscenace s herci s Downovým syndromem: Maminko, jsi důležitá jako šraňky v tunelu! Hrály v ní děti s Downovým syndromem ve věku okolo deseti let a studenti Divadelní fakulty JAMU v Brně.
Název pochází z povídkové sbírky Denisy Střihavkové, autorky s Downovým syndromem. V jedné povídce hledá taťka mamku a její kvality zjišťuje podle toho, zda je důležitá jako šraňky v tunelu. Tato povídka byla předlohou inscenace.
S některými herci jsme spolupracovali i nadále. Z dětských herců se stávají dospívající a dospělí. Máme pravidelné herecké tréninky, hrajeme stále častěji a herci s DS se postupně stávají profesionály. Náš herec Milan Kosmák říká: „Nemám rád amatéry. Já jsem profesionál, protože…
…Já jsem profesionál, protože já divadlo beru vážně. Nejen jako zábavu. Je to moje poslání.“
Ze začátku jsme se věnovali autorské tvorbě s velkou možností improvizace během představení, postupně se přikláníme i k pravidelné dramaturgii, tedy k inscenování předem daných textů včetně klasických dramat.
Podívejte se na náš aktuální repertoár určený široké veřejnosti.
Prozkoumejte, jaké možnosti nabízíme školám!
POČÁTKY ALDENTE (léta 2008 – 2014)
Je září 2008 a my, studenti JAMU, DAMU a Divadelní vědy MU, se pod věžemi Petrova scházíme, abychom nazkoušeli nemožné.
Takovou možnost jsme našli v modlitbě Růžence: tři a třicetkrát opakovaná modlitba Zdrávas Maria zdála se být skutečnou výzvou. S použitím dalších textů (Písně Písní a Knihy Jób) vznikla pod širým nebem, konkrétně pod klenbami kostela sv. Petra a Pavla, inscenace Píseň pro Pannu. Jednou jsme ji dokonce hráli za bouřky. Někteří diváci dodnes vzpomínají, jak se objevila socha Panny Marie a nad ní blesk.
Básnické slovo, pohyb, obraz, živá hudba. Tak bychom mohli charakterizovat naše inscenace z prvních let tvorby. Říká se tomu syntetické divadlo.
Takto vznikla např. inscenace básnického monodramatu Lenky Lagronové Pelech.
Rozhodně se nejedná o něco umělého!
Naopak: všechny složky divadla se stávají rovnocennými, mluvené slovo, logos, nemá nad ostatními složkami navrch. Sdělení představení pak pramení z kombinace všech těchto složek. Je to divadlo, které chce být vnímáno všemi smysly.
Přiznáváme, že jsme často nebyli věrni dramatickým textům a chodili na zálety k poezii. Navíc se nám zhusta stávalo, že jsme se neudrželi v prostoru určeném pro divadlo a expandovali ven. Třeba na dětské prolézačky na Kraví hoře v Brně, kde jsme hráli krvavou antickou tragédii Octavia, bohové nejsou!
… jsme tu a tam přišli na zkoušku a na scéně (rozuměj v dětském hradu) ležel pán bez domova. Děkujeme mu, že nám vždy (ač s nadávkami) uvolnil místo ke zkoušení.
A ten speciální sněhostroj a ledo-dešťostroj, který jsme použili na derniéře (zcela zadarmo!) stál také za to!
Do roku 2014 jsme nazkoušeli kolem dvaceti inscenací, z nichž většina měla básnický podklad nebo byla zpracována formou site-specific. Byli jsme jako v rozjetém vlaku, když někdo zatáhl za brzdu. Zrušili jsme plánované projekty a vrátili dotace.
Nebyl to ale konec, spíše restart.
To se dozvíte, když budete číst dál a dál následující řádky nebo kliknete na Aldente po roce 2014.
