Skip to content

Romance pro křídlovku

Verše Františka Hrubína
za vlahé srpnové noci

Pralesy kopřiv
Hvězdami bičované

S okny dokořán…
Vlahá srpnová noc.

Pouť začíná… Kolotočáři! Terina… Chtěl bych si ji vypodobit, ale je nevypodobitelná… Velká jízda na kolotoči života a smrti.

Dramatizace: Veronika Pospíšilová a Jitka Vrbková
Režie: Jitka Vrbková
Scénografie: Zuzana Hejtmánková
Dramaturgie: Eliška Poláčková
Produkce: Eva Doležalová, Václav Dvořák

Hrají: William Valerián, Barbora Remišová, Tomáš Král, Andrea Horská, Václav Dvořák

Premiéra: 11. srpna 2011 v Tyršově sadu

Recenze (3x)

Reportáž Brněnské televize

Plakát k inscenaci

 

Autor fotografií: Petr Daniel

 


komentářů: 2 napsat komentář →
  1. Monika
    Srpen 19, 2011

    Byla jsem na tomto představeni 13.8. a musim říct, ze me velice mile překvapilo. Nápaditý začátek, v podobě průvodu, kolotoče znázorněné jizdnim kolem a další věci k dívání. No paráda. Navíc herecké akce, stvárnění situací…bylo herecky velice příjemné a přirozené. Chtěla bych poděkovat všem hercům, ale i ostatním tvůrcům za příjemný večer. Monika

  2. Hana Plšková
    Září 8, 2011

    Vlahého srpnového večera 14.8. jsem vyrazil na představení. Představení, které bylo pro tradičního divadelního diváka velmi netradiční, nikoli však pro tradičního diváka Studia Aldente. Na počátku bylo slovo a pouť. Slovo, výkřiky, upozorňující, že už se něco děje, že jsme přímo uprostřed dění, přímo na pouti. Tento pocit umocnil i průvod, do kterého byli všichni diváci zapojeni. Mnozí z nich se jistě prošli Tyršovým sadem poprvé v životě. Po průvodu už byli diváci pouze statičtí, zatímco herci se ani na chvíli nezastavili a hráli doslova do roztrhání těla. Na dřeň osekaný text, jim sedl přímo na tělo. V jejich výkonech je maximálně podpořila i scéna — otočná židle jako kolotoč byla přímo geniální. Stejně jako zvukový doprovod vytvořený pomocí ešusu chrastícího o otáčející se kolo jízdního kola. Efektní, dojímavé, vícevrstevnaté. Někdo možná vidí jen kolo a slyší zvuk, někdo jde možná v představách až k životnímu koloběhu, kruhu, ze kterého není úniku, osudu. Režisérka nic nevnucuje, nechává na každám divákovi, kam až je ochoten ve svých představách zajít.Představení od prvopočátku nutilo k zamyšlení, nebylo možné ho pouze zkonzumovat a odejít. Myslím, že snad v každém doznívalo ještě dlouho a že mnozí po jeho skončení přemýšleli i o osudových soukolích lásky, žárlivosti a smrti ve vlastním životě.


Napište komentář