Sofokles // Antigona

Je lepší protivit se vládě, nebo bohům?

Sofokles / Ferdinand Stiebitz / Jitka Vrbková

scénář a režie: Jitka Vrbková
hudba: Jan Kyncl
scénografie: Zuzana Hejtmánková, Tomáš Madro
kostýmy: Kateřina Dvořáková, Alice Šindelářová
světla a zvuk: Vendula Kacetlová a Josef Fiala

hrají:
Antigona: Eliška Vrbková, Iveta Kocifajová, Zuzana Škopová nebo Šárka Šildová
Kreon: Lukáš Suchánek a Lukáš Rieger
Isména: Hana Bartoňová
Haimon: Martin Kříž
Hlídač: Tomáš Král
Polyneikes: Jakub Zahálka
Eteokles: Jan Kyncl

Premiéra: 28. 6. 2021, Divadlo BARKA

Známá klasická antická tragédie nabízí etický problém: je dobré podřídit se nařízením, i když jsou tato nařízení špatná?

Dva bratři zemřou ve vzájemném souboji. Jednoho z nich rozkáže vládce Kreon pohřbít se všemi poctami, pohřeb druhého však zakáže. Bratři mají dvě sestry: Isména se rozhodne podřídit se příkazům, zatímco Antigona se jim vzepře a přes zákaz pohřbí i svého druhého bratra. Kreon ji odsoudí k smrti. Antigona kráčí na smrt a Kreon si uvědomí, že jeho příkaz byl proti vůli bohů. Jeho prozření však přichází pozdě: Antigona si sama vzala život a s ní zemřou i další lidé.

Hra světel a stínů, melodičnost řeči. Inscenace střídá klasický text se scénami ze současné doby a odhaluje tak aktuálnost tématu i pro dnešní svět.

„Antigona je o smutku, o lásce mezi sestrami a o rodině, o lásce Antigony a Haimona,” říká Hana Bartoňová, představitelka Ismény. Téma, které bývá běžně potlačováno (láska), se díky našim hercům dere do popředí. Díky nim se do inscenace dostávají nové tematické vrstvy či jsou zvýrazněny ty, které by jindy byly upozaďovány.

Naše Antigona je zároveň průsečíkem životních zkušeností a osobního pohledu na svět každého z nás nehledě na náš věk či postižení. Věříme, že jedině tento dialog může vytvořit něco, co bude přesahovat každého z nás.



„Múza citovala z programu: Ve staré řečtině používali básníci množství citoslovcí, která byla velmi zvukomalebná. Do textu jsme vložili několik z nich: Feu, ió moi moi, ómoi!  Aiai aiai, ió ió!  Iú iú, ió ió!  Éa éa éa!  Ototototoi popoi da! É é! Oé!
(…)
Ve vzduchu se vznáší vladařova koruna. Pod ní se pohybuje ďábelský Kreon v červených kaťatech. Skřehotavé Eé se mi vrývá do paměti. V bratrovražedném boji se blesknou zbraně. Isména je křehoučká. Hrdinný Haimon má brýle a jeho hrdelní přednes dojímá. Herci skandují: Ototototoi popoi da!“

Jaroslav Tuček

„Eliška Vrbková stojí v dlouhém bílém závoji na forbíně a svou ruku natahuje směrem k hledišti. Odsud jí gesto oplácí Haimon. Záhy však svatbu přerušuje zbytek souboru, který začne hercům i divákům vysvětlovat, o čem Antigona ve skutečnosti je.
(…)
Musí ale vlastně Antigona končit tragicky? Co kdyby se Antigona a Haimon opravdu vzali? Přestože bylo nahlas řečeno, jak Antigona obvykle končí, inscenace nabízí i jinou variantu konce.“

Aneta Klepáčová
Theatrocén 2022


PROGRAM K INSCENACI



Antigona – střípky ze zkoušení


Inscenace vznikla za podpory Technologické agentury ČR v rámci programu Éta jako projekt Divadelní fakulty JAMU. Děkujeme majiteli autorských práv panu Vladimíru Judovi za bezplatné užití překladu Ferdinanda Stiebitze.

Zpět na inscenace